V rovině osobní růstu a v duchovní cestě platí pravidlo předávání vědomí a znalostí mezi učitelem a žákem.
Pro každého z nás jsou určeni učitelé a pro učitele jeho žáci. V průběhu našeho života se tyto role postupně střídají podle našeho stupně vědění a potřeb.
Ne vždy jsou nám dáni učitelé v klasické lidské podobě. Průvodci nám mohou být také astrální bytosti či naši předci. Máme k dispozici knihy, internetové servery, které nám vždy přijdou do cesty v pravý čas. Pomáhají nám také duchovní průvodce v jemnohmotné formě a naši intuici, která nás neomylně vede.
I přesto, že mnohdy máme pocit, že jsme na cestu sebepoznání a pochopení vesmírných zákonitostí zdánlivě sami. Naštěstí, není tomu tak.
Pár postřehů pro učitele a žáky
Pro učitele:
- Vaši žáci k Vám nikdy nepřicházejí v době, kdy nejste připraveni (i když se to tak mnohdy může jevit).
- Přiznat nevědomost je správné, mnohem lepší než z hrdosti špatně vést.
- Vaši žáci jsou pro Vás darem a rozvíjejí Vás samotné (nutí Vás přemýšlet o věcech, které se již možná zdály samozřejmé – jasné – a přesto tomu tak být nemusí).
- Nikdy nemůžete s jistotou tvrdit – a prosím nečiňte tak, že jste dospěli do úplného poznání stavu věcí a že umíte všechno; je to jen klam mysli a Vaše zdání.
- Nezapomínejte, že žáci jsou Vám rovni, jsou Vašimi partnery při duchovním růstu.
- Žáky je potřeba provázet a pomáhat jim, pokud si to samozřejmě sami přejí.
- Vždy začínejte od začátku (i kdyby si žáci měli univerzální zákony jen zopakovat).
- Stanovte si pravidla a dodržujte je na obou stranách.
- Nikdy si nemyslete, že pomoc duchovních průvodců už nepotřebujete, to by byla hrubá chyba.
- Pokud je čas ukončení vzájemného procesu učení, nebraňte se tomu, někde čeká další žák, který Vás nutně potřebuje, a na současného zase jiný učitel – je to přirozený běh věcí.
Pro žáky:
- Vaši učitelé k Vám vždy přicházejí tehdy, když je potřebujete a když je ten pravý čas.
- Důvěřujte, že ti, jež k Vám přicházejí, jsou ti, které právě při svém rozvoji potřebujete (ne vždy to tak vypadá).
- Připravujte si otázky, ptejte se, polemizujte, studujte i sami.
- Pokud cítíte, že Vám učitel dal všechno, co jste potřebovali, a že je čas jít dál, neobávejte se toho, promluvte si o těchto pocitech (možná to vnímá stejně). Pokud sám učitel chce studium ukončit, berte to jako absolvování dalšího stupně vývoje, ne jako prohru.
- Nikdy se sami bez učitele nepouštějte do činů, které nemáte zažité, neovládáte (nemuselo by se Vám to vyplatit), raději ho informujte a zkuste to za jeho asistence – dohledu.
- Nesnažte se za každou cenu pomáhat ostatním, když Vy sami ještě nic neumíte (můžete ublížit sobě i druhým), raději požádejte svého učitele o pomoc.
- Důvěřujte svým učitelům.
- Nenechte se ovládat učitelem – pokud ucítíte jakýkoliv tlak, braňte se, řekněte mu o tom (i učitel může chybovat).
- Neberte učitele jako „modlu“, uchovejte si vlastní rozum a názory.
- Nevzdávejte se, když Vám určité části studia nepůjdou (je to běžnou součástí této cesty), naopak využijte daný čas na retrospekci a rozhovory se sebou samým nebo učitelem.