Duchovní rovina – učitelé a žáci

V rovině osobní růstu a v duchovní cestě platí pravidlo předávání vědomí a znalostí mezi učitelem a žákem.

Pro každého z nás jsou určeni učitelé a pro učitele jeho žáci. V průběhu našeho života se tyto role postupně střídají podle našeho stupně vědění a potřeb.

Ne vždy jsou nám dáni učitelé v klasické lidské podobě. Průvodci nám mohou být také astrální bytosti či naši předci. Máme k dispozici knihy, internetové servery, které nám vždy přijdou do cesty v pravý čas. Pomáhají nám také duchovní průvodce v jemnohmotné formě a naši intuici, která nás neomylně vede.

I přesto, že mnohdy máme pocit, že jsme na cestu sebepoznání a pochopení vesmírných zákonitostí zdánlivě sami. Naštěstí, není tomu tak.

Pár postřehů pro učitele a žáky

Pro učitele:

  • Vaši žáci k Vám nikdy nepřicházejí v době, kdy nejste připraveni (i když se to tak mnohdy může jevit). 
  • Přiznat nevědomost je správné, mnohem lepší než z hrdosti špatně vést. 
  • Vaši žáci jsou pro Vás darem a rozvíjejí Vás samotné (nutí Vás přemýšlet o věcech, které se již možná zdály samozřejmé – jasné – a přesto tomu tak být nemusí). 
  • Nikdy nemůžete s jistotou tvrdit – a prosím nečiňte tak, že jste dospěli do úplného poznání stavu věcí a že umíte všechno; je to jen klam mysli a Vaše zdání. 
  • Nezapomínejte, že žáci jsou Vám rovni, jsou Vašimi partnery při duchovním růstu. 
  • Žáky je potřeba provázet a pomáhat jim, pokud si to samozřejmě sami přejí. 
  • Vždy začínejte od začátku (i kdyby si žáci měli univerzální zákony jen zopakovat). 
  • Stanovte si pravidla a dodržujte je na obou stranách. 
  • Nikdy si nemyslete, že pomoc duchovních průvodců už nepotřebujete, to by byla hrubá chyba. 
  • Pokud je čas ukončení vzájemného procesu učení, nebraňte se tomu, někde čeká další žák, který Vás nutně potřebuje, a na současného zase jiný učitel – je to přirozený běh věcí.

Pro žáky:

  • Vaši učitelé k Vám vždy přicházejí tehdy, když je potřebujete a když je ten pravý čas. 
  • Důvěřujte, že ti, jež k Vám přicházejí, jsou ti, které právě při svém rozvoji potřebujete (ne vždy to tak vypadá). 
  • Připravujte si otázky, ptejte se, polemizujte, studujte i sami. 
  • Pokud cítíte, že Vám učitel dal všechno, co jste potřebovali, a že je čas jít dál, neobávejte se toho, promluvte si o těchto pocitech (možná to vnímá stejně). Pokud sám učitel chce studium ukončit, berte to jako absolvování dalšího stupně vývoje, ne jako prohru. 
  • Nikdy se sami bez učitele nepouštějte do činů, které nemáte zažité, neovládáte (nemuselo by se Vám to vyplatit), raději ho informujte a zkuste to za jeho asistence – dohledu. 
  • Nesnažte se za každou cenu pomáhat ostatním, když Vy sami ještě nic neumíte (můžete ublížit sobě i druhým), raději požádejte svého učitele o pomoc. 
  • Důvěřujte svým učitelům. 
  • Nenechte se ovládat učitelem – pokud ucítíte jakýkoliv tlak, braňte se, řekněte mu o tom (i učitel může chybovat). 
  • Neberte učitele jako „modlu“, uchovejte si vlastní rozum a názory. 
  • Nevzdávejte se, když Vám určité části studia nepůjdou (je to běžnou součástí této cesty), naopak využijte daný čas na retrospekci a rozhovory se sebou samým nebo učitelem.