O stresu

Pojem stres je v naší moderní době velmi často skloňované slovo – aniž by nám to přišlo divné ze všech stran slyšíme: „No to je zase stres. Nestíhám, jsem ve stresu. Máme v práci teď hrozný stres“ apod..

Určitá nízká míra stresu je pro nás k životu nutná, neboť nás stimuluje k žádoucímu výkonu. Pokud je stres občasný a v nízké hladině, nepředstavuje pro nás velké nebezpečí.

Ráda bych však zdůraznila, že na rozdíl od toho dlouhodobý nebo intenzivní stres – tedy velká mentální i fyzická tenze či napětí, není normální stav a nemůže za něj být ani považován.

Stres má primárně sloužit našemu organismu jako řekněme ochranný prvek, který zmobilizuje náš imunitní systém, aby nás vybičoval k nějakému výkonu po dobu nezbytně nutnou a omezenou a zachránil nás tak před hrozícím nebezpečím.

Toto je základní a správné naprogramování reakce naší bytosti na tlak a vypětí vytvářející situace, tedy na stres. Popsané procesy se dějí automaticky, aniž bychom k tomu dávali my sami podnět nebo se o to nějak jinak přičinili.

Jestliže se z stresového stavu stane normální stav, začíná problém.

Naše tělo i psychika jsou vyčerpané z neustálého stimulování obranných funkcí a my začínáme být náchylní k nemocem. Při neřešení tohoto problému se bohužel časem začínají vytvářet chronická onemocnění, se kterými si lékaři kolikrát neví rady, neboť ony ve svém základu nemají vysloveně fyziologickou příčinu.

Velmi často s větším stresem souvisí také úzkost nebo úzkostné stavy, které se spolu s ním objevují. Tyto se projevují bušením srdce, zhoršeným dýcháním, bolestmi na hrudníku apod. Objevit se také může i pocit jakoby ochrnujících končetin, brnění či mravenčení rukou nebo tváře, třes rukou – což způsobí spuštění nastupující paniky, že se nám něco stane, která celý stav ještě zhorší.

Co tedy s tím? Jak pracovat s těmito signály a projevy?

Nejprve je nutné si říci, jak na sobě poznám, u těch méně markantních projevů, že jsem v akutním stresu – že mé tělo prožívá aktivaci obranného systému, aniž bych já sám k tomu dal vědomě impulz.

Ať jste kdekoli, na malinkou chviličku se zastavte nebo se posaďte. Celou svoji pozornost obraťte od všech myšlenek, které vám doteď vířily hlavou k vašemu tělu.

Uvědomte si, zaměřte se na následující detaily:

– jaké je postavení vašich ramen (jsou vytažená směrem nahoru k hlavě a posunutá dopředu, tak že svírají hrudník)?

– máte pevně zaťaté zuby a semknuté čelisti?

– jsou vaše břišní svaly zaťaté?

– všimněte si i všech ostatních svalů ve vašem těle, jsou napjaté?

– jste celí jako by v pozoru (vypružení)?

– cítíte mírný tlak na hrudníku (nebo se vám trochu namáhavěji dýchá)?

– je vám bez důvodu extrémní horko (potíte se) nebo zima?

– je vám bez zjevné příčiny lehce zle od žaludku nebo máte jakoby „knedlík v krku“?

– dýcháte rychleji nebo povrchověji?

Pokud si odpovíte na alespoň 2 otázky z vyjmenovaného ano, pak je jasné, že váš tělesný systém zažívá akutní stres.

Daný stav se dá poměrně snadno napravit.

Je důležité mít na paměti, že jste to vy, kdo řídí vaše tělo a proto jej můžete ovlivnit i v tuto chvíli. Pojďme tedy na to:

– pomáhá čerstvý vzduch a rozpažení rukou (tím uvolníte hrudní koš)

– vědomě dovolte vašim staženým ramenům klesnout dolů

– povolte všechny zaťaté svaly ve vašem obličeji

– uvolněte sevření čelistí a pevný stisk zubů

– koncentrujte svůj dech do břicha a vnímejte, jak se pomalu zvedá a zase klesá

– cíleně postupně rozvolněte napětí v celém vašem těle (dejte jednotlivým částem vašeho těla příkaz, ať se uvolní)

– uvědomte si, že horko je vám proto, že váš organismus spaloval velké množství energie, aby vás dovedl k výkonu a zima je vám z toho důvodu, že je organismus unaven a ztratil svoji energii po tak velkém vypětí

– rozhodněte se, že chcete změnit svůj současný stav z akutního obranného stresového nastavení na klidový, bezpečný stav

– chvíli v daném nastavení setrvejte a zaměřujte se na klid, který se rozhostil ve vašem těle i mysli

– z dlouhodobého hlediska pomáhá také průběžná práce s hlínou (ať již na zahradě nebo keramickou), dlouhé procházky, malování, tanec, zpěv, sport, vaše zájmová činnost, ježdění na koni, hra s pejskem, meditace apod.

Je jasné, že jakmile se zase vrátíte k činnosti, která vám tento stav způsobila – např. na pracovní poradu, k dětem apod., bude mít vaše tělo po nějaké době opět tendenci svůj původní stav znovu aktivovat. To není problém, to je přirozený stav, který přináší současná doba a způsob, kterým žijeme.

Podstatné je, že se tak teď bude dít s jedním malým rozdílem :-).

Nyní již víte, co máte dělat, abyste mohli vědomě udržovat rovnováhu a řídit své procesy tak, abyste minimalizovali ty situace, ve kterých je zbytečně váš organismus stimulován k maximálním u výkonu, i když to není nutné.

A to v začátku naprosto postačí k tomu, abyste se krok za krokem dostávali do lepší kondice a pevnějšího zdraví.

Hodně zdraví a jen vše dobré do dalších dní vám přeje

Martina