To, že se jednou ve svém životě budu věnovat pomoci druhým, bylo zdá se předurčeno již od mého narození. Už jako malou holčičku mě na ulici jen tak zastavovali cizí lidé a svěřovali se mi se svými nejosobnějšími problémy. Aniž bych věděla proč a jak, vždy jsem jim dokázala říct v pravou chvíli to, co potřebovali pro jejich další cestu životem.

To mne časem zavedlo k touze se vzdělávat v oblasti mezilidských vztahů, a proto jsem následně získala vzdělání v oblasti psychologie, sociální pedagogiky a sociální práce.

Kromě toho, že se mi lidé na potkání svěřovali se svými problémy a žádali mne o pomoc, měla jsem již od raného dětství různá zvláštní tušení. Takové intuitivní vhledy do situací, u kterých jsem dokázala předvídat jak dopadnou. Rovněž jsem u někoho samovolně poznala, že je nemocný či má nějaký jiný blok. Byla jsem schopna vidět věci, které jiní neviděli, či si je neuměli v prostoru „načíst“ (nemoci, ztrátu blízkého, negativní nánosy energií, duše zemřelých, energetické pozůstatky proběhlých situací apod.).

Tato tušení mě v průběhu času donutila s touto svoji stránkou osobnosti cíleně pracovat, abych ji dokázala pochopit a porozumět tomu, proč se mi takové věci dějí a jaký to má účel. Léta jsem studovala knihy s různorodou alternativní tématikou, intenzivně jsem na sobě pracovala pod vedením zkušenějších a cvičila se ve schopnostech intuitivního porozumění stavu člověka či situace.

Postupem času jsem začala při své práci ve státní sféře pomáhat lidem v mém okolí, kteří mne o pomoc cíleně požádali. Má činnost se postupně rozšiřovala, až jsem se v roce 2009 začala svému poslání věnovat naplno.

Pochopila a přijala jsem, že mi byl dán dar schopnosti pomoci druhým tam, kde to potřebují a kde mnozí jiní pomoci nemohou.

Osud mi dopřál tu možnost potkat se úžasnými léčiteli a diagnostiky ze staré gardy a jinými odborníky (Ing. Aleš Rumler, František Bejdák, Bohumil Jukl, František Patloka, Ing. Miroslav Hrabica, PhDr. Marie Říhová, Dr. Jana Brzobohatá), z nichž někteří dlouhodobě spolupracovali s legendárními léčiteli jako byli páter František Ferda, Jindřich Paseka, Ing. Jiří Janča, J. A. Zentrich nebo Karel Kožíšek.

Tito obdivuhodní lidé mi, po ověření mých schopností, předali mnohá moudra, znalosti a varování, která získali při jejich nelehké cestě a za které jim neskutečně děkuji. Bez setkání s nimi by můj další duchovní posun nebyl možný.

V cestě mým posláním mne také v mnohém posunulo učení Karla Kožíška, MVDr. Josefa Staňka a v neposlední řadě Josefa Zezulky. Zásadním, setkáním pro mne bylo osudové setkání a spolupráce s léčitelem Janem Švehlákem – jedním z posledních žijících žáků léčitele Paseky, kterého si pan Paseka pro předaní léčitelského umění před mnoha lety sám vybral.

Do dnešního dne se mé studium nezastavilo a nezastaví zřejmě nikdy, neboť je stále kam se ve vývoji své duše posouvat. Během své dosavadní cesty jsem pochopila spoustu věcí, odnaučila se mít strach a rozhodla se zasvětit svůj život pomoci těm, kteří uvízli nebo se ztratili v prostoru, v sobě, ve světě a potřebují najít cestu k sobě nebo ke smyslu svého bytí.