Za poslední dva roky (2019 – 2021) byla, díky vzniklé situaci, neustále prověřována naše víra, trpělivost, duchovní vyspělost, schopnost respektu vůči druhému a také naše míra tolerance.
To, že se nacházíme ve složité a nepříjemné situaci je více než jasné. Musí si ovšem uvědomit, že to, jak moc nepříjemná vzniklá situace pro nás bude, záleží do jisté míry na nás. Vytváříme si ji sami svými postoji, myšlenkami chováním a názory.
Je neoddiskutovatelné, že přítomnost této nemoci je velkým problémem a ovlivňuje zdraví a pohodu nás všech. Rozhodně se nejedná o nemoc, kterou bychom si mohli dovolit podcenit, ani u níž je nutné propadnout hysterii a hromadné panice.
Je třeba vzít rozum do hrsti, uvědomit si fakta o této nemoci a podle toho se zařídit tak, abychom respektovali zdraví své, i zdraví druhých.
Všichni jsme součástí jednoho celku a měli bychom podle toho i jednat.
Pokud si myslíte, že druhý člověk dělá chybu nebo vyjadřuje svůj názor agresivně či arogantně, měli byste nejdříve začít u sebe a jeho právo na chyby s pochopením respektovat. Jestliže jej chcete upozornit na to, že možná přehlédl zásadní informace či fakta, měli byste tak učinit se snahou rozšířit jeho obraz a ne na něj utočit a chtít ho zadupat do země.
Takový postoj je nesprávný, nehodný vyzrálého člověka a už vůbec ne možný pro duchovně pracujícího jedince. Tímto celou svou práci na sobě zahodíte do propasti ega a temnoty a vydáváte na cestu zcela jinou, než jste chtěli, a po které jste dosud šli.
Ať již je to s Covidem 19 jakkoli (zda je nebo není uměle vytvořen, zda očkování obsahuje jiné látky než má, zda jsme byli nebo nebyli dostatečně informováni apod.), nic z toho není v podstatě tak důležité, jako to, podívat se na to, co se z nás díky dané situaci stalo.
Místo toho abychom jeden druhému pomáhali, respektovali právo na svobodnou volbu každého naložit se svým zdravím, jak uzná za vhodné (ať již si zvolí pro ochranu svého zdraví se očkovat nebo neočkovat), na sebe útočíme jako zvířata, urážíme se navzájem, podporujeme vzájemnou nenávist a zlobu.
Všechna slova o duchovním posunu a růstu zůstala někde daleko za námi a my stojíme hrdě v temnotě naprosto nevědomi si své chyby a velkého ohrožení. Pohybujeme se zcela na hraně a stačí opravdu málo a již nebude pro nikoho z nás cesty zpět.
Transformace, o které se tolik psalo a na kterou všichni čekali jako na spásu z nebe, představuje naprosto opačný postoj a chování, než jaké nyní předvádíme v hromadné míře my.
Slova jsou jedna věc a činy druhá. V duchovním světě se bohužel počítají naše myšlenky, slova i činy a toto vše se nám následně znásobené vrátí zpět.
Každý z nás by se teď měl oprostit od vynášení soudů nad ostatními a ponořit se sám do sebe. Pracovat intenzivně na tom, aby zůstal za všech okolností ve svém středu, v harmonii a lásce. Aby si nenechal snižovat míru svých vibrací (energie, ve které se nacházíme, kterou vyzařujeme a vytváříme) ničím z toho, co se okolo něj děje, ale naopak předával svoji vyrovnanost a nezaujatý postoj dál.
Tento neutrální postoj vychází z našeho hlubokého vědomí, že pravda je vždy někde uprostřed a že nic není černé ani bílé.
Začnĕme se tedy, raději než na útoky, soustředit na tichou prosbu za ty, kteří nyní trpí a za jejich rodiny. Za lékaře, kteří jíž téměř 2 roky neúnavně pečují o tisíce pacientů. Za všechny ty, kteří po cestě ztratili víru v to, že zase bude líp. Za sebe samotné, abychom se mohli stát lepšími, uvĕdomĕlejšími a láskyplnĕjšími.
Nezbývá nám nic jiného, než dál věřit v nás jako lidstvo, v naši božskou podstatu a modlit se za její probuzení.
Jsem s vámi všemi.
Martina